POZOR! TATO ADRESA JE JIŽ NEPLATNÁ! Navštěvujte novou adresu www.worldofbooks-adelle.blogspot.cz a komentáře pište taky tam!

Nightmařina šťastná stovka!

18. srpna 2013 v 16:48 | Adelle |  Moje tvorba

NIGHTMARE: PROKLETÁ POKOŘILA STOVKU!

Je to tady! Nightmare má konečně stovku stránek za sebou! Sto stránek už je Nightmare na světě a pokud jde o zjištění své pravé podstaty, to už ví 80 stran. A při té příležitosti mám něco připraveného...

A tím je pár úryvků z prvního dílu, Prokleté! Nightmare sice ještě v půlce není, ale brzy ji tam dostanu ;). Tak co na ni zatím říkáte?

Strana 90
Nick otevře dveře a já vidím dokonale změněnou místnost - všude jsou řady židlí, u stěn jsou i malé stoly s občerstvením. Některé řady jsou už plné, ale v první jsou ještě dvě místa volná - a vedle nich sedí Chris. Mávne na nás, abychom šli za ním.
Posadím se mezi kluky a čmajznu Chrisovi hrstku popcornu. Před námi je nízké pódium. Jsem hrozně zvědavá, o čem to všechno bude.
"Neber mi to!" vyjekne Chris, když si všimne, kam moje ruka každých pět sekund míří. Snaží se misku natáhnout co nejdál ode mě, ale stejně tam dosáhnu - a kdyby to udělal ještě dál, tak trefí paní vedle sebe.
Místnost se setmí a já v klidu čmajznu ještě další dvě hrstky, než se Chris rozkouká. "Já nemůžu za to, že nejsem Noční můra," postěžuje si. Na to já jen pokrčím rameny.
"Tvůj problém."

Strana 100
DAMIENA
Nightmare, už máš ten mobil?

Co kdyby na to přišel někdo jiný? Měla by pěkné problémy.

NIGHTMARE
Jo, už mám. Díky.

DAMIENA
Za málo. Ale čas se krátí, takže mi zavolej, jinak bych se upsala.

NIGHTMARE
Jak, čas se krátí?

Jenže to už mi mobil začne vibrovat a vyzvání nějaká písnička. Rychle ho zvednu. "Damieno?"
"Nightmare, na nic se neptej, musím ti něco rychle říct." Její hlas je naléhavý - je v maléru. Zní taky udýchaně, takže utíká. Před čím? "Před Radou a SOH hrej, že jsem ti nic neřekla! O Eleně! Je ti to jasný?"
"Proč?"
"Nightmare!"
"Jasný," vyhrknu. "Co se děje?"
"Vysvětlím ti to později, pokud to půjde. Budu mít malér, jestli o mně cekneš. Drž jazyk za zuby o mně i o Matysovi. A dám ti ještě jednu radu."
Ozve se zakřičení a Damiena zvolá bratrovo jméno.
"Damieno, co se děje?!"

Strana 14-15
"Ale ty nejsi pitomá."
"Bohužel jsem." Hodím kapesník do otevřeného koše naproti mně.
"Dobrá trefa," uzná Chris.
"Díky."
Chvilku tam tak sedíme a pak vstanu. Chris mně následuje ven ze záchodů a pak i ke skříňkám.
"Ty se chceš ulejt?" vyjekne vyděšeně.
"Ne," zamračím se. Zase až tak blbá nejsem. "Ale potřebuju si něco vyřídit." Ze skříňky vytáhnu mobil. Je blbý, že si ho tam musíme nechávat.
Vyťukám tátovo číslo. "Mary? Co se děje?"
"Máš číslo na Nicka?"
"Jo, proč?" V jeho hlase zazní panika i zlá předtucha. Tentokrát to ale nepokazím.
"Potřebuju si s ním promluvit."
Nato táta zavěsí. No super. Takže to mělo znamenat ne?
"Nick?" žasne Chris. No jasně. Další věc, kterou ví on a já ne. "Nick byl za tebou? Kdy?"

Strana 31
"Nerozbij mi ji," vyhrknu. "Asi by mi novou nedali."
Chris se zasměje. "Tím si nejsem jistej, ale fajn, vyhovím ti."
Ta zelená mi vážně zvedla náladu. Natáhnu se k němu a odvážím se toho, o čem bych si ve škole mohla nechat zdát - obejmu ho. Silně.
"Díky," šeptnu. Jeho ruce se mi ovinou kolem pasu.
"Za co?"
"Za všechno." Kdyby nebyl on nebo Nick, asi bych tady umřela. Jako Elena.
Myšlenka na Elenu mně okamžitě vrátí do reality. Odtáhnu se od něj a podívám se mu do očí. Každého se můžu zeptat na něco jiného. Nick by mi o Eleně zase tolik neřekl.
"Chrisi? Jak se jmenovala Elena?"
"Byla taky Nightmare."
"Ale příjmení."
"Terrible." Teprve až to vysloví, uvědomí si to, co já. Že měl Nick možná pravdu a jsme příbuzné.
"Vážně?" ujišťuju se.
"Jo," souhlasí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Say to me what you read and I say to you who you are